Olomouc je bývalé pevnostní město, jehož hranice byla vymezena v polovině 19. století fortovou linií obepínající město více než dvaceti forty. Místo se nachází na pomezí města a krajiny v prostoru této linie, kde jednotlivá stavební díla vždy tvořila do sebe uzavřené celky (forty, cihelna, hřbitovy apod.). To je určující i pro formu obytného souboru, který obdobně s historickými příklady vytváří do sebe soustředěný areál s jasně definovanou hranicí.
Struktura a velikost bloků navazují na nejžádanější olomoucké lokality, jako jsou úřednická čtvrť nebo prvorepubliková zástavba Lazců. Hlavním tématem domů je rozmanitost typů bytů a zachování co možná největší možné míry soukromí jednotlivých bytů a jejich teras, lodžií, atrií či zahrádek. Řešením je typologie na pomezí rodinných a bytových domů, která se snaží skloubit jejich výhody a současně eliminovat jejich nevýhody. A podobně jako byly forty určující pro formu obytného souboru, byly určující i pro jeho hlavní stavební materiál – pálenou cihlu.
Obytný soubor, který svou velikostí – cca 1 000 obyvatel – odpovídá velikosti běžné hanácké vesnice, je doplněn základní vybaveností – koloniál, kavárna, mateřská škola a sportovní klub.
